O horsemanshipu se dlouhá léta ví, píšou se o něm knihy, připravují se semináře na toto téma. I na Toulcův dvůr jezdí skvělý lektor Václav Bořánek, na jehož semináře jsme již mnohokrát zvali.
Tento přístup k výcviku koně vychází z běžné komunikace v koňském stádě a získal si mnoho příznivců. Ve SRAZu touto metodou pracujeme víc než 10 let, jsme přesvědčeni, že přináší oproti klasickým metodám nejen vyšší welfare pro koně, ale také jeho lepší ovladatelnost a spolehlivost.
Ale jak empiricky ověřit, zda má horsemanship opravdu lepší výsledky v reálné situaci, jako je například provoz hipoterapie?
O to se pokusila studentka České zemědělské univerzity v Praze, která v rámci své magisterské práce provedla šetření v deseti hiporehabilitačních střediscích (včetně Sdružení SRAZ). Pozorovala v každém z nich několik koní během terapie s klienty.
Jak reaguje kůň na doteky? Spolupracuje ochotně při nasedání? Nevyděsí se při náhlém hluku v okolí? Každý sledovaný kůň získal svoje bodové skóre v osmi takových otázkách. Pracovníci střediska pak popsali v dotazníku, jakým výcvikem kůň prošel.
A jak to dopadlo? Ukázalo se, že koně, kteří byli připravováni na práci s pomocí horsmanshipu, si vedli téměř u všech kritérií průkazně lépe než ti, kteří prošli klasickým výcvikem. Byli tedy klidnější, vyrovnanější a lépe spolupracovali, což je zvláště u hipoterapie nepostradatelné. Určitě by tyto vlastnosti přivítali i lidé v dalších oblastech soužití s koňmi.
A v neposlední řadě by to ocenili i koně.
Autorka výzkumu: Barbora Chmelíková 2016
