SRAZ

O horsemanshipu se dlouhá léta ví, píšou se o něm knihy, připravují se semináře na toto téma. I na Toulcův dvůr jezdí skvělý lektor Václav Bořánek, na jehož semináře jsme již mnohokrát zvali. 

Tento přístup k výcviku koně vychází z běžné komunikace v koňském stádě a získal si mnoho příznivců. Ve SRAZu touto metodou pracujeme víc než 10 let, jsme přesvědčeni, že přináší oproti klasickým metodám nejen vyšší welfare pro koně, ale také jeho lepší ovladatelnost a spolehlivost.

Ale jak empiricky ověřit, zda má horsemanship opravdu lepší výsledky v reálné situaci, jako je například provoz hipoterapie? 

O to se pokusila studentka České zemědělské univerzity v Praze, která v  rámci své magisterské práce provedla šetření v deseti hiporehabilitačních střediscích (včetně Sdružení SRAZ). Pozorovala v každém z nich několik koní během terapie s klienty. 

Jak reaguje kůň na doteky? Spolupracuje ochotně při nasedání? Nevyděsí se při náhlém hluku v okolí? Každý sledovaný kůň získal svoje bodové skóre v osmi takových otázkách. Pracovníci střediska pak popsali v dotazníku, jakým výcvikem kůň prošel.

A jak to dopadlo? Ukázalo se, že koně, kteří byli připravováni na práci s pomocí horsmanshipu, si vedli téměř u všech kritérií průkazně lépe než ti, kteří prošli klasickým výcvikem. Byli tedy klidnější, vyrovnanější a lépe spolupracovali, což je zvláště u hipoterapie nepostradatelné. Určitě by tyto vlastnosti přivítali i lidé v dalších oblastech soužití s koňmi.

A v neposlední řadě by to ocenili i koně.

Autorka výzkumu: Barbora Chmelíková 2016