Když kůň zareaguje nečekaně, může to bolet. Zbytečně!
„Kdo nepadá, jezdí pod své možnosti“ anebo „kdo nejezdí, nepadá“, říká se u koní. Pád z koně ale není nic příjemného – a mnohdy je úplně zbytečný. Často za něj může neznalost nebo bezohlednost ostatních.
Kůň je živá bytost, ne stroj. U koně jako býložravce je navíc velice silný útěkový reflex jako ve chvíli, kdy se cítí čímkoli ohrožen. Jeho chování tak ovlivňuje mnoho faktorů – momentální rozpoložení, důvěra ve svého vodiče či jezdce, ale i zdánlivé maličkosti jako poletující igelitový sáček.
Naši huculští koně nejsou výjimkou. Možná si říkáte: „Ale vždyť to jsou hiporehabilitační koně!“ Ano, mají složené specializační zkoušky, kde jedním z hlavních faktorů je jejich odolnost vůči vnějším podnětům. To ale neznamená, že jsou necitliví roboti.
Při lekci hiporehabilitace jsou vedeni zkušeným specialistou, kterého dobře znají a kterému důvěřují. Stejný kůň se však může chovat jinak při vyjížďce, při práci na jízdárně se zkušeným jezdcem nebo pod vedením začátečníka. A nesmíme zapomínat na jednu zásadní věc – kůň je živá bytost. Má své nálady, lepší i horší dny. Stejně jako my.
Krásným příkladem je Sára, která už nějakou dobu cválá po věčně zelených pastvinách. Kdo jí znal, určitě nám dá za pravdu, že byla nezapomenutelná. Jen pro lidi kolem sebe z různých důvodů . Pro jednoho to byla mrška, která jezdce s oblibou shazovala ze sedla, pro jiného ten nejlepší hiporehabilitační kůň, který (jako jeden z mála) byl fantasticky schopen pracovat se silně spastickými dětmi. A pro dalšího úžasná huculka, s níž byla jízda zážitkem. Tři různí koně? Ne, jen tři různé zkušenosti s tou stejnou huculí dámou.
A nyní si zkuste představit, že se urputně soustředíte na nějakou činnost, když v tom na vás někdo vybafne. Leknete se? Možná vám i vylétne hrnek z ruky. A přesně tak cítí naši koně během práce na jízdárně s dětmi z jezdeckých kroužků. I zde se totiž koníčci musí soustředit a když zničehonic na ně jukne dítko, které rodič vysadil přímo na hrazení jízdárny nebo bezprostředně vedle začne lítat pejsek, je na problém zaděláno. Všechny naše děti jsou povinně vybaveny bezpečnostní helmou a vestou, a tak pády většinou končí nějakou to modřinou nebo pohmožděninou. Není to však pravidlem a následkem pádu tak může být i dost komplikovaná zlomenina nebo jiný úraz s dlouhodobými či trvalými následky. A samozřejmě také „úraz psychický“, tedy strach, který není úplně snadné překonat a jít znovu do sedla.
Právě tak v minulém týdnu dopadla lekce jednoho z našich jezdeckých kroužků, kdy nezodpovědní rodiče svou ratolest vysadili na hrazení jízdárny – a výsledek? Ošklivá zlomenina a operace. Přitom stačilo jediné: respektovat hranici naznačenou nataženým lanem a výstražnou ceduli. To se opravdu vůbec nemuselo stát!
Přátelé, buďme ohleduplní. Lano u jízdárny tam není pro trénink podlézání. Je tam jako jasná STOPka pro lidi i psy a současně vymezuje jakési „ochranné pásmo“ jízdárny. Jelikož to ale takto zřejmě ne každý chápe, doplníme jej výstražnými cedulemi. Jen doufáme, že těch cedulí nebude muset stále přibývat, aby se pak Toulcův dvůr nestal namísto „oázy mezi paneláky“ cedulovým královstvím ….
